top of page
Autorský fotogenický projekt s dávkou poezie
V létě roku 2019 jsem se bezmezně zamilovala. Ale jak nikdy. Jakási niterní pohnutka mě vyzvala ke kreaci podivných činů, připodobenin jistých básní. Tyto jisté básně se postupně vykřičely na všech velmi mnoha lidech, kteří mi kdy přišli do života a zanechali v něm v případech mnohých vzpomínky, které na srdci bolí a málo kdy se pozdávají býti čímsi doceněným. Nedokázala jsem si odpustit a odpustit ostatním, že jsme spolu kdy navázali vztah, co se po čase rozpadl, aniž bych věděla, z jakého důvodu. Bylo pro mě nepopsatelně podstatné se denně zaobírat minulostí a všechny moje úlety, co se s tou plejádou podivínských a nezávisle avantgardních umělců přihodily, se mi přehrávaly, jako by žádaly o uchycení.
V létě roku 2019 jsem se bezmezně zamilovala. Napsal mi báseň a zmizel tak rychle, jak sešlo to léto. Dovolila bych si tvrdit, že jsem díky němu přišla na to, jaké kouzlo se skrývá v psaní.
Tak tu mám projekt. Je pro vás, kteří fandíte lásce. Věřím, že se v něm najdete.
Projekt byl realizován na podzim 2019. Měl svoji vernisáž v brněnské kavárně, kde fotografie s texty visely následující dva měsíce. Nyní se dostává do podoby virtuální, aby se k němu kdykoliv mohl navrátit kdokoliv, kdo jen bude chtít. Fotografie pořídila nádherná bytost, moje dlouholetá kamarádka a přítelkyně Adéla Hladká.
Mám ještě na srdci spoustu místa a přeji si věnovat pozornost těm z vás, co nejspíš znají nešťastnou tíhu vlastního svědomí pod ztrátou nevědomí a odnesli si z minulosti spoustu bolu až sem. Skrývá se to každodenně velmi krásně, málo se to přenáší do prostých slov. Prostými slovy vyzývám lidi, aby v pocitech neskrývali rány a zklamání. Byli si vědomi svých činů a konali ve prospěch vlastního utišení. Křičeli v momentech, kdy budou šťastni. Nenechali sebou mávat ze strany na stranu a nepodřizovali se. Bolest jakožto nedílná součást nechť je naší modlou. My buďme, kým chceme být. Kým jsme.
bottom of page